Když mám napsat ten můj příběh, nevím, od kterého konce začít...já většinou začínám nahodile, od konce, uprostřed...není pro mě důležité, kde vlastně začnu, jsem v tomto velice kreativní a nechávám se vést, tak jako při tvorbě, která je mou životní náplní:-)
Jmenuji se Lucie, jsem máma, manželka, dcera, kamarádka, tvůrce, účetní, pošťák – automatické texty...Tvořím svíce již více než deset let. S manželem jsme takový tandem, já tvořím, on prodává. Samozřejmě, nejsme v tom sami, máme kolem sebe více bytůstek, které jsou v tom s námi.
Již od dětství jsem měla blízko k duchovní tematice. První z knih, která se mi takto dostala do rukou, byla kniha od Moodyho – Život po životě. Zcela a zásadně mě ovlivnila. Dostala jsem ji od babičky, která vycítila, že se plácám v otázkách života a smrti, konečnosti a bezvýchodnosti. Již tehdy jsem si vytvořila svůj svět, který nikdy nekončí a já jako bytost světla budu tady stále...to mě zachránilo od nekonečného přemítání v temných nocích. Tehdy mi bylo devět let. Netušila jsem, že to, co píšu nejde kolikrát ze mě...když umírali mí bližní, už mi chodily texty, hodně jsem psala o odchodech a vůbec téma smrti mě táhlo, protože jsem vnímala, že je za tím mnohem více. Nebylo to pro mě zkrátka tabu. Dnes již vím, že texty, které mi chodily, byly automaticky psané, ale to předbíhám…
Studovala jsem, dlouho a ráda...nastoupila do domova pro seniory jako sociální pracovnice...svou práci jsem milovala a dodnes z ní čerpám...ale v průběhu mateřské manžel přinesl domů ze semináře svíčky. A já se zamilovala...začali jsme tvořit, nejdříve společně, později jsem převzala výrobu já. Výroba svící je pro mě jako dýchání...tak automatická a přirozená. Další velkou aktivitou jsou automaticky psané texty...ke svícím na míru, k Poslům a jen tak, pro informaci...v podstatě i dopisy k balíkům, s kterými jsme začali v roce 2025, jsou často automaticky psané. Svíce vyrábím více jak deset let a doufám, že udržím hrnec až do posledních dní v tomto fyzickém těle. Výroba svící mě uzemňuje a naopak psaní textů mě propojuje s duchem. Když to tak spojím, obě činnosti mě vyvažují do ideálního stavu. Ale realita je trochu někde jinde, jsem bytost velice citlivá, takže ta rovnováha je velice křehká, věřte. Dále pracuji s tarotem, ale už více pro vlastní potřebu či potřebu bližních, než-li pro širší skupinu. Mojí vášní je numerologie, která mě stejně jako karty provází od výrobních počátků. Se zákazníky se tolik nesetkávám, spíše formou psané komunikace.
Ty naše Svíčky Lumio jsou jako třetí dítě. Už žije svým životem deset let a chodí na základku. A já ho stále společně s manželem držím za ruku. Věřím, že toto naše třetí děťátko bude součástí našeho života až do posledního výdechu…